NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE KILLERS jsou ukázkovým příkladem situace, kam až lze zajít za účelem udržení si co nejširší fanouškovské základny, bez ohledu na kvalitu produkovaného materiálu. Po hodně svěžím debutu „Hot Fuss“, který svým cinkavým zvukem opěvoval hédonismus osmdesátých let, přišla dospělejší a o něco více zemitá a na americké tradice zacílená „dvojka“, která rozdělila fanoušky téhle party na dva tábory. Sice patřím k těm, co tvrdili - "u mne dobrý", ale zpětně musím přiznat, že jsem „Sam´s Town“ před lety také trochu nadhodnotil. Co však představuje nová fošna „Day And Age“, nemá podle mne co dělat se seriózní produkcí rockové kapely udávající módní kurz. Nová deska se totiž blýská jako barový juke-box plný bezobsažné vaty. Jde o ten nejuniversálnější pop/rockový kýč, jaký si jen mezi retrařskými spolky dovedete představit. Nové songy jsou prosté jakýchkoliv zajímavých instrumentálních partů nebo originálních melodií, a tak mne napadá spojitost s hudbou, která se jako kulisa pouští mimoňským zákazníkům při celodenních nákupech v obřích supermarketech (tedy jasný pád o několik tříd dolů). Kytary jsou z velké části nahrazeny syntezátorem, který celý materiál doslova znásilňuje v kaši plytkosti a jednoduché hudební uniformity. Možná, že si velcí bosové v zadních traktech heren Las Vegas (kteří bezpochyby za touto partou stojí) zatím ještě mnou ruce, ale já prostě nevěřím, že THE KILLERS s tímhle uspějí. Nevěřím, že je to s lidmi kupujícími hudební nosiče tak zlé, protože tohle je opravdu děsná šmíra!
2 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.